TY BUDEŠ RŮSTI...

Má dceruška dnes naivně se mne ptala:

„Viď, maminko, že až já budu velká,

ty budeš malá?“

Ó, budu, dítě, odpovídám maně,

v té dětské moudrosti zříc pravdy tuchu.

Tak malá, dál si pravím v duchu,

že v popelnice schráně

dost místa budu mít. „A moje rukavička

ti malá nebude?“ (Má ve zvyku se ptát

na věci předivné.) „To spíš se může stát,“

dím, v baculatá líbajíc ji líčka,

„že ty mé budeš nosit rukavice.“ –

– „I kabátek a kožešinu tvoji?“ –

Má dcerka ráda tak se do mých šatů strojí.

„Vše, dítě mé.“ – „A ty co budeš mít?“ –

„Nic více.“