TY BUDOU Z TĚCHTO...

Stařeny kostlivé a hnědé

s tou vráskovitou tváří lednou –

ty budou z těchto – v hlavě šedé

vzplá myšlénka jim na mne jednou.

Čilejším tempem pozachvějí

se tepny jejich zimomřivé

a blýsknou upomínky živé

v jich zraků šedé beznaději.

A jako struny strhané

na houslích, obemšených plísní,

mdle prochví zvyklé tóny z dáli:

jich zdrhlé nervy provane

poslední, mroucí echo písní,

jež mé kdys ruce na ně hrály.