Ty dítě...

Ty dítě vděku andělského

svou hlavu v moje lokty schyl!

Proč zdráháš se – snad srdce mého

tě bouřný tlukot poděsil?!

Ó nechvěj se mé dítě snivé!

V mém srdci vezdy bouří vír,

je ono jak to moře divé,

kam nesnese se nikdy mír.

Mé srdce jak to moře valné,

kdy bouře hruď mu rozrývá –

však na dně jeho, v hloubi dálné

se mnohá perla ukrývá.