Ty dítě moje, dívko něžně krásná,

Ty dítě moje, dívko něžně krásná,

já zahrávám si s drobnou tváří Tvou

a rád tě mám; jen kdybych také věděl,

že dětská Tvoje leta nikdy nezhynou!

Však přijde čas, Tvé růže rozplní se,

a Tobě v tváři vzroste slasť i žal,

ty půjdeš k svým – a já s tou láskou svojí

jak žebrák starý budu muset dál!

A snad si najdu zase děcko něžné,

jež miloval bych víc než duši svou,

než zdá se mi, že za tou tváří Tvojí

sám věčně budu chodit žebrotou.