Ty jednou taky.

Co tiká a cvaká jen stále v mé uši?

Kde onen, co z klidu mne celý den ruší? –

To v pokoji na stolku v přítmí a šeři

mně hodiny drahný čas den co den měří.

Mně připadá pokaždé ve chvíli onu,

jak slyšel bych hrany mne vzdálených zvonů,

jak šeptal by někdo ve hodin cvaky:

„Však ty taky, ty taky, ty jednou taky!“ –

Já uchopil hodiny a jedním rázem

je povalil se stolu do kouta na zem –

a z kouta se ozvaly slední mi cvaky:

„Však ty taky, ty taky, ty jednou taky!“ –