Ty, jenž jsi bledý Adonis...

Ty, jenž jsi bledý Adonis našeho mládí a lásky,

nádherný, krásný Satane s černými, žhoucími zraky,

chraň divokou naši lásku, chraň naše objaté duše,

na troskách morálky staré chraň velikolepý sabbath!

Ať objetí naše plane v žalostném životě dnešku,

jak hluboko v černé noci požáru krvavá hvězda,

kde šílí to jiskrami, krví to stříká a syčí a praská a výská

na hrůzu zbabělé dušičce buržoy rozespalého.

Své ruce rozpjati třeba a obnažit svoje ňadra

vstříc přívalu zlatého slunce a divoké vášni v plen

a všechnu svou sílu zaklít v jásavé zvonění smíchu

vstříc zlaté ropuše doby a strážcům morálky její.

Je třeba smát se a milovat a slunci, slunci se klanět,

bez bohů jako bohové žít na zámcích samoty své!

Jen přimkni se, milenko, těsněji ke mně, jde doba zlověstných komet

a bude chtít ženy, jimž z bitev domů na štítě vrací se muži.

Až půjdeme krajem srážejíce emblemy potupy svojí,

až v znamení nového člověka naposled budeme rvát se

a ty, jenž jsi dneska Adonis lásky až praotcem vzpoury zas budeš,

nádherný, krásný Satane s černými žhnoucími zraky.