Ty jinak nedáš!

Ó bolesti! proč rozpuklý květ zvedáš,

květ mystický a skvělý! –

má duše, touhou včely

chceš v kalich zářící se stopit

a pylem rudým křídla skropit?

ty jinak nedáš!

Ó lítosti, proč vlnu ke mně zvedáš,

tu vlnu do nachova žhavou!

chceš poduškou ji pod svou hlavou?

ó duše, hnízdo tam, jak pravím,

ti hebké ze snů péří vstavím;

ty jinak nedáš!

O lásko má, proč krvavý bok zvedáš,

jenž otvírá hloub nitra!

chceš, duše, dočkat jitra,

jen vstup a purpuru cíp zvedni,

tam přečkáš žití noc svou ke dni;

ty jinak nedáš!