Ty květy sem...

Ty květy sem, sem duši blíž,

proč zápasím, proč zápasíš?

Květ každý bledne, schne a vadne,

rci, ten, jejž jsi mi s nebe snes’

a na cestu mi září dnes – –

zapadne či nezapadne?

Ta hvězda jedna jediná.

když zračiti se začíná – –

je světlá, teplá, ó proč chladne?

Zda ve svět tmy, jak přejde den,

cest křížem stokrát převrácen – –

zapadne či nezapadne?

A radosť v srdce nasetá,

jak slunce záře do světa,

což není věčné žádné, žádné?

Když blízko jsi mi, blízko jseš,

ach, pověz mi, ty znáš ji též – –

zapadne či nezapadne?