TY LETNÍ VEČERY...

Ty letní večery, jež budou plny vůně

a tepla měkkého a snivých soumraků,

mně květy přinesou, po nichž mé srdce stůně,

a harmonii svou mně vdýchnou do zraku.

Mé čelo políbí jich nebe vybouřené

a písně jásavé mi v duši naleje.

Já dálky spatřím pak, své dálky vytoužené,

kde pyšně rozkvete má mladá naděje.

Co v duši bouřilo, to na dně jejím usne,

jen plamen bělavý tam k nebi zahoří.

Jak vraky černavé v hloub klesnou vášně hnusné,

a blahem vyjasní se snů mých pohoří.