Ty měkké melodie...

Ty měkké melodie v zármutkův usnutí

co bolest trýznivá svůj na čas mírní hlod!

Je druhdy slyšívám, jak píseň labutí

v šplounání dálných vod –

Jak varhan Resurrexit v jas vlahých Vzkříšení

(van touhou nyjící, pln dechu lilií)

do duše zákoutí odlehlých v stišení

se jemně rozlijí –

Ty měkké melodie, ples ozvěn nesoucí

z tušených končin snů, nach zoří slavnostních

v má tichá vzplanutí, tak zbožná, horoucí,

bych znovu ožil v nich!...

Když hudbou mystickou mě k výším uchvátí,

tlum vidin zázračných mi vdýchnou do skrání –

tu, láskou přemožen, jich klesám závratí

v klín vroucna Vzývání:

Ó Touho, ještě v ňadrech žár neuhas’ tvůj mých,

jenž vínem v číši srdce mi plá, se růmění,

já cítím zápasit tě v duše tajemstvích

pro svaté Umění!

Pláš věčně neskojena tmou skalných propastí

v kvil smrti příšerné, jenž zeje z prázdna snů,

a tebou žiji, nesen nadzemskou oblastí –

Výš! – dokud nezhasnu...