Ty naše doutníky.

V neděli si vyšel chasník

po týdenní štrapáci,

aby sobě zrobil kdesi

nějakou tu legraci, –

že pak sobě dopřál také

v neděli kus doutníku,

nezapomněl na své cestě

navštivit též trafiku.

Koupí sobě až šest kusů

těch, kterých je plná huba –

a jimž říká prostomluva

naše jenom „šustrkuba“!

Vezme sirku, škrtne chutě

a chce do úst doutník dát –

v tom však krámský zarazí ho,

div mu doutník nevypad:

„Pro boha vás prosím, pane,“

zoufale dí, nářek robě,

„ušetřte mne nebohého,

venku až zapalte sobě –

zde by snadno mohlo stát se,

že bych do mdloby upad’ –

neboť, ač mám dosti síly,

nesnesu podobný – smrad!“ –