TY NAŠE STROPY.

Ty stropy nízké jsou, jen pro malinké tvory

a my jsme zavřeni v těch kobkách na závory,

jež pevně spoutány. Kdo utéci chce z hradu,

se ihned pověsí – neb spáchal velezradu!

A ctíti hlídače kdo hned si nenavyká,

je zavřen dvojnásob: urazil Žalářníka!

Kdo chce si narovnat hřbet sehnutý až běda,

o trám se uhodí, jak pyšnou hlavu zvedá.

Ty stropy nízké jsou a dávno nepostačí

pro naše toužení a smělé vzlety ptačí!

A síně ve hradu jsou pro malé jen lidi

a plny tajných děr, z nichž zaprodanci slídí.

Co tedy s hradem tím, když víc nám nevyhoví?

Rozvraťme základy, svůj stavme si a nový!