Ty němý slídiči...

Ty němý slídiči, jenž v stopách mých se plížíš,

a staneš, když se zastavím, a jdeš, když kráčím dál;

rci, strážce záhadný, proč se mi nepřiblížíš,

a kdybych ohléd’ se, zda bys’ tam ještě stál?

Ty němý slídiči, jenž u snů stojíš mých,

a v chodbách portiku se tiskneš v šero zdí,

rci, stíne nemluvný, čí vyčítáš mi hřích,

kdy žhavý pohled Tvůj mou duši propustí?

Ty němý slídiči, jenž nezván přišel’s sám,

a rtem svým nepohneš! Co o mém konci víš?

Což průvodce já svého nikdy nepoznám!?

Až sami budem’ – dva – zda pak se přiblížíš?