TY ODCHÁZÍŠ?

Ty odcházíš a nevíš ani,

že zraněno je srdce mé,

ó lásky mojí krásná paní,

snad šťastni přec být můžeme!

Ku štěstí stačí snítka květů,

jež jaro hlásá na zemi,

a polibek z Tvých žhavých retů

mé mládí vrátí zase mi.

Ó dosud zřím Tvé štíhlé tělo

a očí záři plamennou

ve chvíli, kdy se na mém chvělo

jak sladké hudby ozvěnou.

Ne, nelze jíti v dálku Tobě,

jen pro Tě život můj je tu,

a kdybych dlel ve tmavém hrobě,

chci kvést pro Tebe ve květu...