Ty odpouštěj!

Ó bije-li ti srdce vstříc,

jež k tobě lne a ctí tvé snahy,

pak lásku jeho ceň si víc,

než nejvzácnější klenot drahý.

A jeho žal i jeho ples

vždy jako za svůj vlastní měj;

a hněvá-li se, ty to snes,

ty – odpouštěj!

A je-li los ti uložen,

že na tvé cestě trním žití

je druhem tobě právě ten,

jenž proti tobě zášť jen cítí,

a je-li stále škůdcem tvým,

ty přec jen Božích hlasů dbej

a nesplácej mu za zlé zlým,

ty – odpouštěj!

A jest-li kdo ti ublížil

tak nelidsky v svém zlobném chtíči,

že z hluboka jsi zakvílil

a o pomstu tvé srdce křičí, –

Ó vzpomeň na Krista tvůj duch

a jeho utrpení děj!

By odpustil v Něm tobě Bůh,

ty – odpouštěj!