Ty opouštíš mne.

Ty opouštíš mne, dítě,

jak zlata muška rákosové sítě,

jež spjalo jíní; –

když pestré sny mé jako zmrzlé květy

v modravém stuhly ledu,

když pochoval jsem luzné rajské světy,

ty nemáš pro mne hledu!

když mraky šedé myšlénky mé stíní –

ty prcháš nyní!

Ty opouštíš mne jako ptáče zpěvné

zlomenou haluz, chvějící se tiše,

když boží kletba nenadále

žeřavým bleskem černé písmo píše

do duše kmene vydoutnalé,

a nemáš slzy pro mé čelo hněvné

a smutné neskonale!