TY PŘIŠEL JSI.

Ty přišel jsi v můj malý pokojík,

jak zlata proud kdy jarem padne v luhy

a políbením lásky veliké

v ně nadýchá si kouzlo smavé duhy,

ten zlata proud, jenž písní naseje,

až stříbrem zazvoní vln ručeje. –

Ty přišel jsi...

Ty přišel jsi v můj malý pokojík,

jak píseň jara, kdy se rozhlaholí

pod modrou bání, na níž slunce plá

a k žití zbudí v luhu květ, klas v poli.

Vše bylo krásno tu, jak nikdy dříve,

vše, na čem utkvělo Tvé oko snivé. –

Ty přišel jsi...

A odešel jsi... Všude plno stesku

po tobě zbylo. Vše po tobě touží,

jak luh po květu, háj po trylku písně,

a mysl jen se ve vzpomínky hrouží. –

Zda přijdeš zas, má duše? – Přijď, sne drahý,

bez slunce květ – víš – umírá tak záhy!

Ó, přijď, ó, přijď!...