TY PROSTÉ VĚCI...

Ty prosté věci všedních tichých dní

už srostly se mnou: křivá pěšina

a živý plot a potok, nebe proměnlivé

a stromy podle vody.

Mé kroky často měsíc provázel

v zrcadle vody, často v spleti křů

pták uštěpačný smál se smutkům samotáře

i těch, kdož nešli sami.

Tam čtyři roky matky chodily

i sestry, milenky, však truchlivě,

jak po cestě se chodí, která neomylně

jde k márnici a k hrobům.

Mé srdce bylo s nimi. Mlčelo.

Dnes potkávám je, úsměv tesklivý

jim tváří mihne se a jarní naděj v očích

a smíření a pevnost.

Ty prosté věci všedních tichých dní

už srostly se mnou. Křivá pěšina

jak zázrakem se odvrátila od hřbitova

do polí, v život, k lásce.