Ty, půdo česká.

Ty půdo česká, jediná,

jak v každé žití době

má duše na tě vzpomíná

a srdce touží k tobě.

Ať osud tebe rozrývá,

jak srdce od bolesti,

tys útěcha má zářivá,

tys blaho i mé štěstí.

To cítím v duše hlubině,

ať v radosti, ať v pláči,

že k tobě v žádné hodině

se cit můj nezjinačí.

Cos nesmírného pojí nás,

co dálka nerozloučí,

co, půdo česká, někdy snáz

mne s tebou v jedno sloučí.