Ty rád mne nemáš! Čím já Tobě jsem?

Ty rád mne nemáš! Čím já Tobě jsem?

A nemiluješ snivou duši moji!

Jak cizinka jsem přešla večerem

a za soumraku sadem cestou Tvojí.

Co dát Ti mohu ještě? V žití svém

Jsi nejkrasší tu růži nazval svojí,

květ zlatý štěstí vykvet' v sadu Tvém

a vzpomínkou Tě s drahým rovem pojí.

Když v žití s Tebou jsem se potkala,

mé srdce mrtvé bylo – že jen spalo,

jsem, žel, můj Milý, brzy poznala!

Je zbudila Tvá slova a Tvůj zrak –

a srdce mé, jež vše tu oplakalo,

teď zraněné zas trpí, smutné tak!