Ty sklenko moje, sklenko má,

Ty sklenko moje, sklenko má,

ty milko ze křišťálu!

Tys věrnou družkou v radosti

i těšitelkou v žalu.

Co v sobě chová nitro tvé,

to poznati mi snadno –

kéž byl bych jí tak do duše

moh’ zřít’ jak tobě na dno!