Ty tam jsou nádherné horské večery.

Ty tam jsou nádherné horské večery.

Obloukové lampy velkoměst

zhltaly čistý svit luny a hvězd,

zhltaly krásu, zakletou do lesů.

Z šedivých mraků, tesklivých závěsů

rodí se vzpomínek příšery.

Jak jsi od krásy té samoty spěchal,

kus svého lepšího já jsi tam nechal;

tam jsi měl v náručí radost jen samu,

tady v tvém úsměvu zřím stopy klamu.

A ve mně, kde se ten smutek jen béře?

Kdo moje nadšením hořící keře

zhasil a podťal a rozmetal kolem,

aby má radost se smísila s bolem,

kdo hrdlo, které se ladilo k písni,

zadrh tou zákeřnou, číhavou tísní?