TY TVOJE RTY – –

Ty tvoje rty bych jednou zlíbal rád

a na dlouho se opil jejich vínem,

až závratí pak v sladké touze jat

bych zapomněl, že láskou svojí hynem,

že slední slasť to, kterou můžem vzplát.

A v bílou náruč tvou bych šílen pad’,

v tvých loktů klíně kolébán jsa ve sny

ty tvoje rty bych jednou zlíbal rád

a zapomněl, že osud můj je děsný,

mé duše skryt že jedem vrchovat.

Ó vím, jsem sopkou, jež vzplá jedenkrát

a pak je mrtvou, pustou, chladnou zase,

ó vím, jsem tvor, jenž zlobou zla je klat:

a přece, přece v štěstí krátkém jase

ty tvoje rty bych jednou zlíbal rád!