Ty víš...

Ty dobře víš to, drahá,

že gloriolu nejsladší

jsem kol Tvé hlavy snivé

ovinul v znoji blaha; –

v ní záříš celá,

Tvá milá, drahá

tvář nevinná...

Tu velkou gloriolu,

v níž bílým jsi mi andělem,

ve štěstí svém i bolu,

na něhož vzhlížím jen

a v něhož doufám,

k němuž se modlím

na kolenou...