TY ZEMĚ NEŠŤASTNÁ!

Ty země nešťastná, ty tichá, nevinná,

tvůj nesvětský svět je dnes smutný přelud jen,

tvá města památná, tvá měkká rovina,

jak do duše nám přiblížil tě Verhaeren.

Profily zvonic tvých hallucinovaných

strašně se rýsují v požárech krvavých,

a mrtvé pohádky se vynořují z nich –

zbrocená krví křídla labutí.

Hluboké ticho porušeno jest...

Baladu větru o hrůze a zhasnutí

všech srdcí, slunce, hvězd

zpívají opuštěná kola mlýnů větrných,

a krev a slzy žhavé kanou s nich.

Ty země nešťastná... Chlad vod tě objímá

a modrá výška nebe, dálka přátelství...

Jde hrůza, vidíš? Všickni mrtví tvoji tkví

očima mrtvýma,

očima vytřeštěnýma

tkví na nebi a vymáhají spravedlnost boží

a vyzařují kletbu, jež se množí

v cos přízračného: kletba vítězí,

burácí nářek, tlukot srdcí, ruce zmítající řetězy,

a kletba vítězí! Buď pozdraven

náš Verhaeren!