TY ZVON JSI, A JÁ SRDCE V NĚM...

Ty zvon jsi, a já srdce v něm,

tak mluvit budem se světem,

ať zvoní, zvoní čistý hlas

do mlhy, noci v pravý čas,

dnes pro radost a pro štěstí

a zítra hojí bolesti,

ať jedny ze sna probudí

a druhé k činu povzbudí!

V tom velké pravdy poslání

ať po zlepšení vyzvání,

kde páše tyran bezpráví,

kde vřed se šíří bolavý,

kde nerovný boj utká se,

kde lid mře v žití zápase,

kde slabší sténá pode jhem,

ty zvon buď, a já srdce v něm!

Co nedovedem každý zvlášť,

to dokážeme spolu, zášť

byť chtěla srdce vyrvati

a v jednom oba ztrestati.

Ó, musí mlknout, musí mřít,

když nemá komu srdce bít,

a oněměl by taky on:

bez srdce zvon by nebyl zvon!