TÝNSKÉ ZVONY.

Rád slýchávám vás podvečerem znít,

ó, Týnské zvony!

kdy jasem blýskne starých domů štít

ó, Týnské zvony!

Váš zvuk jak pozdrav nes by v šerou výš,

kde jako přelud tmí se svatý Vít,

ó, Týnské zvony!

Jak by hlas věků přešlých zazněl to

nad náměstím a ruchem starých tříd,

ó, Týnské zvony!

Vy duníte tak vážně, hluboce,

jak bolestný by ve vás chvěl se cit,

ó, Týnské zvony!

Vy stokráte jste zněly na poplach

a zřely dědy naše v krvi mřít,

ó, Týnské zvony!

A odtud snad váš truchlý zvuk a pláč,

jenž nemůže se věky utišit,

ó, Týnské zvony!

Pro mrtvou slávu, volnost zdeptanou

to ve vás lká, by nezapomněl lid,

ó, Týnské zvony!

Ó, zněte mocně, hřměte v duši mu,

ať slyší srdce Prahy ve vás bít

ó, Týnské zvony!