TYPY LYRIKŮ

Proud hučí rytmu. Přes něj klenu most.

Hřmít do pilířů, má je povinnost.

Sám sebe k práci bičuji. Chci vlást!

Být básníkem, toť příkaz. Oběť. Strast.

Mám závrať rýmů. Křehkou něhu tret.

V mých bonmotech je pláč. V mém srdci dýka.

Prach –? Poudre, slečno! Smrt je pierrette

a básníkem být – ekvilibristika.

Mrak visí nad krajem. To není mrak.

To hrozba pěstí, vzrostší do oblak.

Kéž prvý záblesk jsem, jenž hlásá čin!

Buď zúrodňující má smrt! Ich dien.

Můj milý les je vánkem rozevlát

a je v něm Pan a kapradí a zvíře;

šum z bystřiny a z letu mraků řád,

stesk navečerních dum znám od pastýře...

Svých starých mistrů řeholi jsem přijal:

rýt skoupé slovo v přísný materiál.

Tvar duše spí. Skryt, čeká v hmoty vzdoru.

I zvedám kov a tesám. Do mramoru.