TYRŠŮV ČIN

Věk lidský musil uplynout,

než čin Tvůj nabyl ztělesnění,

než vydral nás z potupných pout

a převýšil vše dávná snění.

Před zrakem Tvým se šinul děj:

ctnost odporu ať zraje k činu,

by zahubila otročinu.

Do mladých duší nejhlouběj

Tvůj tichý povel vniknout musil:

„Zbraň v každé pěsti! Přijde čas,

bys nanovo svou sílu zkusil.

Ten plamen v srdci nezahas!

Do tlamy, lačné tlamy dračí,

jíž sevření náš zánik značí,

v ten jícen žravý, proklatý

vraz oštěp činem odplaty.

Střez si své bojechtivé mládí

a ideál, jenž nezavádí

s cest osobnosti, jak žil Hellen

v jednotu lidskou krásně scelen

i sil i ducha, svoboden,

jenž v sebe věří a v svou cenu.

I ty se dočkáš, spásy den

připravíš sobě za odměnu.

Jen tenkrát vítěz stoupneš výš,

když sám se nezpronevěříš.

Vždy jako ránu na svém těle

znát je ti třeba nepřítele,

jenž tisíc let se s tebou rval

a hroby, kam šláp, rozséval,

jenž zaměnil si život lidský

za stálý výboj despotický,

jenž na věky se nepoddá

jak součást tvého národa,

jak složka spolné spolupráce,

vždy bude protivník a zrádce,

jediný cíl mu lákavý:

ne právo, nýbrž nadpráví.

Slevíš-li, bratře, z víry té,

hlas výstražný slyš zníti temně,

memento na zdi vyryté

před zhynutím tvým i tvé země.

Drž odvahy zbraň v pravici,

svou bohatýrskou tradici!“

Bratrstvo Tyršovo tak k činu

zrálo a zrálo za otčinu.

Čin stal se tenkrát, kdy až hvězd

se dotkla sokolská nám čest,

kdy obětí se chvěla ňadra

v potopě krve, když se vybíjí

prasíla morálního jádra

triumfem věrných legií.

Tvůj čin to byl, ó Tvůrče slávy!

Bez tebe byl by rychlý soud,

s nadějí svou i svými právy

národ by byl dnes prach a troud.

Tys neodpustil vlažnost línou,

Tys hořel sám, sloup ohnivý,

Tys ruku mdlobnou změnil v činnou

a v jásoty los truchlivý.

Tys neodpouštěl plán svůj snuje,

kdo odpouští vše, znemravňuje.

Tak v statisíce vzrost’ Tvůj rod

a rozrůst musí v miliony,

by nastal Olympický hod,

Tvůj hod.

Slyš, zní již k němu zvony.

Tys zvítězil, ať hudby hrají,

ať prapory a věnce vlají!

A tušil-lis, že kalný rmut

se může vzdout a rozkol kletý

čest lidskou poničit i stud

a rozbít v stádo vojné čety,

že přijdou číše bolehlavu

a zmije lstné se ploužit v davu,

a upíři a netopýři

že v národě nám kaly zvíří:

k nám, mezi nás nic nevnikne,

krev naše: Vari! vykřikne.

Bude-li třeba ještě boje

za svatý Graal, sem ruce v kruh,

stisk přísahy, a naše voje

zas povede jak dřív Tvůj duch!

Tys zvítězil, přijde-li kříž,

po druhé opět zvítězíš!