TYRŠŮV DŮM

Sešlo se bratrstvo srdcí a duchů,

jak Tyrš je na počátku snil,

a vyplnilo skutky jeho tuchu.

Tak po vítězství sokolských všech sil,

z nichž vyrostly husitské voje nové doby

a Žižkův prapor rozvinuly za svobodu,

dnes přes nepřízeň zlých a jejich zloby

svůj dům – svůj hrad jsme dali svému rodu.

Na klíně Matičky hnízdo Sokolů,

bdělá stráž našich úkolů,

hrad bezpečný a nedobytný,

kam Vlast se schová, kdyby ve dnech zlých

ji zradit chtěly pikle falešných –

a nad ním souhvězdí zjev třpytný.

Na břehu Čertovky v paláci Michnově,

ó, tkávalo se tkaní hbité

na černožluté osnově,

a tkalci: hrabata a jesuité.

A černožluto bylo tu – až přišel den,

jenž pomstil Prahu splativ staleté viny

a vyplnil náš sen,

sokolský sen, proměniv jej v činy.

My zpřeráželi pruty zrezivělých klecí,

a česká ruka sáhla po vládě svých věcí.

Zaválo na Hradě a pod ním, vichřice

prošvihla ulice,

vzduch nový, v němž se volně dýchá!

Tyršovým jménem, jedním z oněch hvězd,

jež učily nás, co sokolská je čest,

dům světíme, v němž láskou padla pýcha.

A bude srdcem v srdci Čech

a hlavním stanem úderného voje,

a síla v jeho zdech

a stálý ruch včelího roje.

Když někde bludy větrnými opilí

na cestě k národu by zbloudili,

ejhle, zde vůdčí světlo majákové

cíl ukáže jejich vratké lodici.

A odtud vycházeti budou hrdinové

největší cti a slávě sloužící.

Slevil-li někdo ze svých ideálů,

jež národ krví svou nám ukládá,

náš dům i jejich hrad, o tvrdou opřen skálu,

a z něho vycházeti bude nejvěrnějších náhrada.

Hle, prapor jeho do široka splývá,

toť prapor Víry jest a Naděje,

a pod ním věrnosti nám v srdcích neubývá,

ni chladno nevěje.

Tyršův duch s čistých výšin vane,

ohnivým slovem plane.

„Nesmíte zvlažnět, bratři“ – praví –

„jen jarost v život nutí

a vlažnost v zahynutí.

Musíte plamen býti očistný a zdravý,

pochodeň stálá svítící do světa

přes zimy a přes léta.

Musíte cítit, kde se zrada spřádá,

kde závist s hrabivostí duše mrzačí,

kde v cizích zájmech hrbatí se záda

a zištně napřahá dlaň žebráčí.

Démony černé lidstvo hanobící

musíte zabít v národě i v sobě,

sokolské ctnosti vítězící

postavit proti ustydlé době.

Váš ideál se stkvící:

Veliký, slavný, mocný národ znova,

slovanská říše Jiříkova.

V čarokruh spojeni věrností

všech jiných mocností budete mocností,

národa vojové čelní

i dále bděli a obezřelí

a nepřemožitelní.“