TY’S DECHNUL NA PRACH.

TY’S dechnul na prach země, řekl: „Vstaň

a choď a žij.“ – Mé srdce začlo bít,

krev do mých žil a v nervy vstoupil cit

a myšlénka mi bleskla v tmavou skráň.

Pak děl’s: „Jen stromu poznání se chraň,

sic umřeš smrtí; v prach se navrátit

zas musí prach.“ – Já zhřešil, musím jít

a zaplatit si krvavou tu daň.

Však to Jsi neřekl, do věků všech

zda prachem zůstanu se vrátě v zem,

neb tmavou nocí v nový projdu den;

– vždyť přece čím jsem žil, jen Tvůj byl dech.

Leč určil’s-li, že den se skončí dnem,

dal’s den i věčnou noc; – jsem spokojen.