Ty’s drahá vlasti moje poesie –

Tys drahá vlasti moje poesie,

jen tebou žiju celý život svůj

a vše, co pro tě moje srdce kryje,

to sláva tvá mně vřele opatruj. –

Já vím, že přijmeš skrovné, tiché hlasy,

jimiž i já tě věrně opěval,

když jsem se nořil v dávné, zlaté časy,

bych útěchy z nich pro svou duši vzal.

Já vím, že z věnce čarokrásných zpěvů

mé chudobičky s hlavy neshodíš,

pělť jsem je rovněž tobě pro úlevu,

bys lehčej’ nesla příkoří svých tíž.

Leč v lepších dnech, vím, pomníš toho taky,

jenž na cestu ti házel poupat svých,

že pohledneš naň mateřskými zraky,

vždyť byl tvým synem, jiskrou želů tvých.