TYS DUMNÝ JILM.

Tys dumný jilm, strom svobody,

tam v poli, v lánech zlata,

a v jeho stín za žáru dne

krok sterý toužně chvátá.

Co já? jen svlačec chudičký,

jenž opodál tam v poli zkvet’,

po stéble k Tobě pne se výš...

Kéž ptáčkem moh’ by přiletět!

Tys jako palmy hrdý kmen,

v něm žije pouště víra – –

A já? Jen chudý trávy stvol,

co u Tvých nohou zmírá.

Jsi čarný blankyt nad krajem –

já jenom motýl v luhu,

jenž vzlétnout touží v modra klam

a v jásající duhu.

Jsi nebe zlatý talisman,

já jenom hvězdy drobný třpyt,

co večer bloudí azurem.

Však jenom Tebou může žít.