TYS JAK SLUNNÝ DEN.

Tys jak slunný den, já noc jak vlahá,

považ, Katuško jen, moje drahá,

kdybychom se objali v tvém stánku,

změnili bychom se do červánků!

Až bys pospala si jak noc v jaře,

já bych přišel zase plný záře,

zlíbal bych tě, dřív než měsíc zbledne,

a čas z rána šel by na poledne.

Věru krásná jarní noc by byla,

kdybys tisíckrát mne políbila!

Věř, to políbení v jarní rose

do hvězd vždy a vždy by měnilo se.

A kdyby ses usmála jen maně,

slunéčko by vzešlo v jitra straně,

vzneslo by se, plápolem by plálo

a to žití rájem by se stalo!