Tys jako divá krajina.

Tys jako divá krajina,

v níž krása s hrůzou spojena;

skaliska k nebi strmí holá,

s nich drsným křikem dravec volá,

propastí jícny otevřené

tam číhají zas na oběti,

z dáli se divá bouře žene,

a polem chladné stíny letí.

Tam v dáli černají se bory –

tam divé vody ryjí břehy –

na nebi černých mračen hory,

z nich slunka skáčí žhavé šlehy;

divěji vodopády šumí,

skalami vichr zaduje –

mé srdce sobě nerozumí,

tě hrozí se a – miluje. –