Tys jako vodní hladina.

Tys jako vodní hladina,

v které se ranní zora blýská,

a tomu, kdo v ni nahlédne,

srdéčko tajně pozastýská.

I já jsem pozřel v hladinu,

bájný se cit mé duše chopil,

že věčně stál bych nad vodou,

neb v hlubinu její se stopil.

I já – divoká, prchlá laň,

jsem postanul u vody chladné,

však vyplašil mě myslivec,

a teď mé srdce touhou vadne!