Tys lotos můj, ty květe nad vše milý,

Tys lotos můj, ty květe nad vše milý,

Jak rmutný Ganges je to srdce moje, –

Mně zkalili myšlének svaté zdroje,

A tebe o tvou lásku oloupili.

Smutně se zraky naše pozdravily,

Když ponejprv jsem hleděl v oko tvoje;

Dvou srdcí plných bolu, plných boje

To slabé, hasnoucí snad jiskry byly.

Ó žel! Kdy srdce moje bylo čisté

A láska tvá kdy plála nezklamána,

Nám byla zamknuta k poznání brána.

Teď žijem oba k záhubě už jisté,

Nad námi šumí času křídlo plaše:

A spolu plakat – všechno štěstí naše.