Tys mi tak hrozně daleko,

Tys mi tak hrozně daleko,

a já jsem hrozně, hrozně sám,

třebaže, i když tě nevidím,

na tě jen myslím a vzpomínám.

Stále a všude se mnou jsi,

má noc jsi a den, má práce a sen,

se mnou jsi – stále vzdálená,

s tebou jsem – stále sám.

A když jsem s tebou a u tebe,

když na dosah ruky tě mám,

ty to víš: zalknu se, oněmím,

a zase jsem sám a sám.

Tak čekám na svou odvahu,

na pokyn tvůj, jenž by mě zval, –

a zatím čas můj jak lavina

řítí se z holých skal.