Ó tys můj Bůh, pro jehož velké Příští

Ó tys můj Bůh, pro jehož velké Příští

jsem žila, trpěla a dávala

zápalnou obět krve, mám tě ráda

slunečným světlem tajně složeným

z tisíce zázraků.

Tak nikdy jiné nežli tvoje jméno

jsem nevolala v prostor modré Tmy,

tak nikdy nebylo mé srdce ohněm

žijícím, hořícím jak Rubín Grálu

pro Boha-Člověka.

Až ty. A chápeš úsečky divné záře

pramenů krve, duše záchvaty?

Vidíš mne, vidíš? Ó pak přece jistě

na chvíli budeš šťasten – na vždycky,

že žiješ – usmířen.