Tys na obloze světlým Jupiterem

Tys na obloze světlým Jupiterem

všem lidským zrakům jasně viditelným,

já jenom Alkorem jsem nezřetelným,

jenž skromně zableskne se nad Mízárem,

když nebe pokryje se nočním šerem.

Mne neudivíš tím, když pro lesk vlastní

zář slabou nepostřehneš, kterou svítím

svým vnitřním světlem chvějným, nenápadným,

vstříc paprskům tvým bílým tak a chladným.

Zář oslnivou dáváš; má – jak cítím,

se zjasňuje či hasne. Tvá i mraky

zná prosvětlit, mne uzří jen, kdo zraky

a vůli bystrou má. Svět jsem jen malý;

však postřehnout-li chceš, co mlhou halí

mne před tebou, svou zář hleď ztajit

jen na chvíli. Až zapomeneš sebe,

v té širé říši hvězdnatého nebe

dá se ti teprv věrný Alkor najít.