Tys nebyl pastýř...

Tys nebyl pastýř blouznivý,

přec zrak tvůj plný býval hvězd,

my v hory nešli, na nivy,

však dovedl’s mne k nebi vznést.

Já nepila jsem z dlaně tvé,

přec ruku tvou jsem líbala,

my nezbloudili pod větve, – –

a doubrava k nám dýchala.

My neslyšeli ptáků pět,

přec v duších souzvuk písní dlel,

my nelíbali retem ret, – –

a polibek se na něm chvěl.

My v západ slunce nezřeli,

a přec nám náhle zapadlo,

my v rukou kvítí neměli – –

a poslední nám uvadlo.