Tys plakala...

Já odešel – Tys plakala,

o moje zlaté dítě!

Kéž bych Tvůj osud tkáti směl,

já utkal bych ho do perel

a v samé zlaté nítě!

Ó žel, ó žel,

do démantův co, do perel,

když slz Tvých drahokam

já nesetřel!

Jaks plakala, má světice!

Co trpí, vím, Tvá duše,

však věz, já dvakrát tolik protrpěl:

i Tvůj já se svým nesl žel

a mrak před Tebou zřím v tuše!

Ó žel, ó žel,

že v líc, v níž jenom lesk perel

by skvíti měl,

tak často v ní jen hořkých slzí plam

se pozaskvěl!