TYS PŘIŠLA!

Jak motýl, který do oken

v březnovém slunci zabloudí,

let jehož vzdušný jako sen

jen úsměv na rty vyloudí;

Tys přišla, úsměv na líci,

do jizby, kde snil samotář,

tvůj rozhrál smích se perlící

a vůně s ním a lesk a zář.

A jako motýl těkavý

od knihy letí na obraz,

tvůj pohled vlídný, laskavý

se duší mou i srdcem třás’.

Zas vinou mou jsi prchla v dál,

já cítil jsem tvůj vonný dech,

však tebe chytit – já se bál,

by nezbyl pel mi na prstech.