Tys řekl – mám tě rád – a z mořských pěn

Tys řekl – mám tě rád – a z mořských pěn

jak slunce vstalo by a sžehlo nás

i smutek můj, jenž svět zřel vylidněn.

Jak čaroděj, tys změnu proved v ráz

jediným pohledem a slovy třemi.

A já tvé moci jsem teď na pospas

jak bouři keř se svými haluzemi,

jak nebe prostora pro slunce jas.

A v údivu, jenž modlit se mi káže,

teď cenu teprv tvou přijímám cenou,

když láskou, která pro život nás váže,

ne zrozením svým stala jsem se ženou.

Než jako slunce klesneš v dálavu,

svůj paprsk dej – já citů záplavu.