Tys řekla, Marto – slovo stačilo,

Tys řekla, Marto – slovo stačilo,

a tvůj Faust nikdy by byl neodešel!

Muž neví nic, je nutno vše mu říci,

by porozuměl, co nás tlačilo,

a že se nelze zastavit jen u žen,

jak do hospůdky při cestě bys vešel,

co neznámý a řád svůj zůstal dlužen.

Mělas mu říci, mělas žádat, chtít...

Ach, zadrž, Marto, jiného jej mít,

než jak byl sám – já chtít jsem nedovedla.

Ty mýlíš se! On nevešel, bych pít

mu na dluh dala! Sama jsem jej zvedla

jak květ, jejž na cestu mi osud hodil.

On nešel za mnou, jen mne doprovodil.

To láska potom Mefistem by byla,

ne Markétkou, když mocí svou by svedla,

že úpis volnosti by vymámila.