TYS VYHNULA SE...

S průvodem hostí hýřících proč vyhnulas se městům mým?

Že ze spálenišť stoupal dým a mraky táhly nad troskami?

Proč neshasilas požáry, jež zhynout mohly slovem Tvým?

Tak nechal hořet města jsem, jež spasit my dva mohli sami!

Mohly mé státi paláce, z nich vířit v kraj můj mohl smích

a zpěv oddaných zástupů Ti pod balkony mohl zníti,

pod baldachýny stuleni my za polibků sálavých

jsme mohli zase o sobě a šílené své lásce sníti.

Tys vyhnula se městům mým, jen družiny Tvé hlučný vtip

s divokým pláčem zoufalých v disharmonii hrůznou splýval,

ve vodách Smrti zasyčel naděje mé třpytivý šíp

a do tmy náhle zhoustnuvší zoufaje nad vším jsem se díval...