U bílého zajíce.

Stav svobodný je stav zlatý;

Važte si ho, mládenci!

Štěstí vám ukáže paty,

Jak z vás budou snoubenci!

Takto si též zkazil svět

Pán bílého zajíce:

Mládencem byl půl sta let

A tři plné měsíce;

Konečně ho omrzelo

Mládenecké samožití,

Srdce jeho zatoužilo

Po manželském živobytí.

Vyvolil si sličnou choti,

Myslil, že s ní zmládne;

Nyní však se strachem potí:

Ona nad ním vládne,

Manžel smutně v koutku sedí,

Na paničku s bázní hledí;

Již to není zajíc bílý,

Veselý, pilný a čilý;

Bojácný to zajíček,

Ženatý ten mužíček.