U Bohumilic.

U Bohumilic na polích

padl' kdysi povětroň,

ó všemohoucí Pane náš,

jen hodně takých roň;

leč do polí jich nevrhej,

spíš do prokletých hlav,

co s nimi spravit nelze již,

Ty po zásluze sprav!

Nám kážeš-li však učinit,

pak aspoň neváhej

a v nějaký ten povětroň

meč Michalův nám skrej;

má padnout tak anebo tak

ten železitý kus –

a pak své divy uvidíš;

ó Pane, jen to zkus !