U BOŽÍCH MUK

Večer jak zákeřný pavouk

sítí svou opředl lada.

Stíny se rozběhly s vrchů,

tančily v boru.

Za vsí, kde dvorec se skrývá

v objetí úsměvných zahrad,

zvonice omšelé kaple

k lesu se dívá,

zasněný úplněk stanul

v mystickém, hvězdnatém hávu,

rozsévá z modrého klína

makové símě.

Vzpomínky, znavené lety,

kalichy mučenek v rukou,

na pařez trouchnivý sedly,

civěly do tmy,

zatím co potulný dudák

cestou hrál dojemnou píseň

o bolech lačného mládí

a jara.