U BRAN ŠTĚSTÍ.

TLOUKL jsem na štěstí brány,

jako jiní na ně tlukou; –

otevřelo, chopilo mne

tou svou vlídnou, teplou rukou.

Usmálo se. – Kolem stáli

lidé šťastní. – „Srdcem lehcí,“

dělo, „vešli za mé brány.

Chceš být šťasten?“

Děl jsem: „Nechci.“